ŘEMESLNÉ DÍLNY

 

Cílem této expozice je seznámit návštěvníka s tradičními řemesly, které byly provozovány jak na půdě středověkých klášterů, tak ve středověkých městech. Návštěvník tak má možnost prohlédnout a osahat si autentické vybavení jednotlivých řemeslných dílen, jednotlivé řemeslné výrobky a také si jejich výrobu sám vyzkoušet. Koncepce této subexpozice je doplňkovou částí celé expozice „Historické umění a řemesla“. Pojednává o tradičních řemeslech, jež byla provozována ve středověkých městech a částečně i klášterech. Součástí této části expozice jsou dílny rozličných řemeslných profesí vybavené replikami výrobních nástrojů, kterými jednotliví řemeslníci vyrábějí tradičním způsobem před zraky návštěvníka  různé výrobky.

__________________________________________________________________________________________________

KREJČOVNA

Expozice návštěvníka zavede do dílny krejčího. Základem oděvu prostého středověkého člověka byla jednoduchá plátěná spodní tunika (košile, rubáš). Další částí oděvu byla kratší, ke kolenům sahající, svrchní tunika (sukně) nařasená tak, aby nebránila v pohybu a práci, přepásaná tkaným, či jednoduchým koženým opaskem. Tunika se vyráběla buď ze sukna (domácky tkaného, hrubšího než sukna nobility) a nazývala se pak dle charakteristického vzhledu nebarveného sukna - šerá suknice či šerka nebo z pevného hrubšího plátna a pak šlo o tzv. kytli či kytlici. Spodní prádlo doplňovaly kalhoty - spodky, tzv. bruchy - byly zpravidla široké, nařasené a dosahovaly na lýtka nebo ke kotníkům. V chladnějších dnech oblékal raně středověký sedlák či řemeslník na nohy přes bruchy jednoduché, různě dlouhé nohavice, uvazované buď pod kolenem nebo výše k pasu. Nohu samotnou pak ovíjel pruhy látky - ovinkami či onucemi. U nobility se přes tuniku spodní oblékala svrchní - reprezentativní tunika (tunika, dalmatika, sukně). Vysoká nobilita pak oblékala ve svátečních příležitostech i reprezentativní oděvy z hedvábí, aksamitu, brokátů aj. Jako svrchník sloužil čtverhranný plášť. V raném středověku se ženský oděv neodlišoval od mužského, k tomu došlo až ve 13. století, kdy si ženy začaly oblékat projmuté šaty s úzkými rukávy a rozšířenou sukní, zatímco z mužské suknice vznikl kabátek doplněný nohavicemi. Návštěvníkovi se zde nabízí možnost seznámit se s historickým vývojem odívání dávných dob. Součástí expozice je též fundus historických kostýmů, včetně doplňků a zkušebna.

__________________________________________________________________________________________________

BRAŠNÁŘSKÁ A SEDLÁŘSKÁ DÍLNA

Expozice návštěvníka zavede do brašnářské dílny. Sedláři měli ve středověku velký význam, neboť zhotovovali postroje nejen pro koně jezdecké (bojové a cestovní), ale spolu s uzdaři rovněž pro koně tažné. Rozmach specializace sedlářů můžeme sledovat ve 14. století. Sedlo se již ve 13. století rozdělovalo podle účelu na sedla bojová či turnajová a sedla cestovní. 

__________________________________________________________________________________________________

PEKÁRNA

Tato subexpozice má návštěvníkům představit výrobu chlebového těsta a jeho pečení v tradiční chlebné peci. Ta měla vnitřní topení, uzavřené hliněnou a zděnou nízkou plochou klenbou. Předním otvorem (čelesnem) se zatápělo a vkládal chléb do pece, částečně tu vycházel kouř. Pro odvod plynů sloužily otvory v klenbě. Návštěvník má možnost v autentickém prostředí pekařské dílny vidět funkční pec a vybavení pekárny s replikami potřebného náčiní, jako je váha, ošatky na pečení chleba či lopatu na kladení chleba do pece.

__________________________________________________________________________________________________

KOVÁRNA

Tato subexpozice návštěvníky seznamuje s kovářským řemeslem a příbuznými obory, jako je šperkař, mečíř, nožíř či platnéř. Kovářství od nepaměti patřilo k nejvýznamnějším oborům lidské činnosti a jeho historie sahá do starověku. Kovář byl vždy univerzálním výrobcem, který zhotovoval celou škálu železných výrobků. Vyráběl především železné části nářadí, koval koně a vyráběl veškeré železné předměty. V této řemeslné dílně bude možné vidět i příbuzné obory využívající kovářskou výheň jako šperkař, mečíř či nožíř,platnéř, cizelér či pregéř. K vidění je pro návštěvníky funkční vybavení kovářské dílny a zájemci si mohou vyzkoušet vyrobit sami jednoduchý kovářský výrobek.

__________________________________________________________________________________________________

HRNČÍRNA

Keramické nádoby byly ve středověku nepostradatelnou částí každého hospodářství. Keramiku si mohlo vesnické obyvatelstvo kupovat ve městech, kde bývaly hrnčířské trhy, anebo ji získávalo od hrnčíře, který sídlil přímo v jejich či sousedních vesnicích. Na dnech nádob často hrnčíři zanechávali různé značky, které plnily funkci podpisu na jejich zboží. Hrnce ze třináctého století vykazují četné znaky, podle nichž je můžeme posuzovat. Nejpočetnější v nálezech 14. a 15. stol. je keramika kuchyňská, v níž rozdělujeme podle účelu nádob, kterému sloužily, různé mísy, hrnce, poháry, džbány, konvice, talíře, pánve, trojnožky, poklice a zátky. Keramika kamnářská byla vyráběna nejčastěji ve stejné dílně jako kuchyňské nádobí a tvoří také podstatnou část středověkých nálezů. Patří sem kachle, kouřovody, klenební válce a hrnce. Hrnčíř bude tvořit výrobky na hrnčířském kruhu a ty pak vypalovat v hrnčířské peci.

__________________________________________________________________________________________________

SKLÁRNA

Sklářská dílna představuje návštěvníkům v autentickém prostředí výrobu skleněných výrobků. Sklářství patří historicky k řemeslům, jež lidstvo doprovází po pět tisíciletí. Sklenářské dílny se vyskytovaly mimo městské hradby v místech vázaných na výskyt surovin (křemičité písky) – Šumava. Sklářská i sklenářská výroba staršího období souvisela s činností klášterů.Sklenářské řemeslo se poté rozšířilo se zobecněním skleněných výplní v šlechtických a měšťanských interiérech. Řemeslník bude v dílně vyrábět drobné sklářské výrobky a zájemci z řad návštěvníků si budou moci vyzkoušet vlastní zručnost a um.

__________________________________________________________________________________________________

KNIHAŘSKÁ DÍLNA

Tradiční výroba knihy.

__________________________________________________________________________________________________

KUCHYNĚ Z 19. STOLETÍ

Místnost navazující na pekárnu bude jednak sloužit jako ukázková kuchyně z cca 19. století či počátku 20. století a jednak jako zázemí pro relaxaci a odpočinek návštěvníků workshopů a seminářů pořádaných v areálu klášterů. Předchůdkyně prezentovaného prostoru novodobé kuchyně, tzv. černá kuchyně zažila svůj vrchol v Evropě v 18. století a na počátku 19. století. Konec černé kuchyně byl spojen se zaváděním tahových komínů, do nichž ústily přímo obsluhovaná kamna či sporáky. Vlivem technických poznatků tak docházelo v průběhu 18. století a 19. století k dynamické změně vzhledu kuchyně a jejího vybavení. Železné trouby a sporáky nahradily kotle, jelikož jejich usměrňované hoření mnohem lépe využívalo energii ohně, což umožnilo snadnější tepelnou úpravu jídla. První model sporáku se objevil v roce 1740, ale byl navržen pouze pro ohřívání jídla a nikoliv i na jeho vaření. Okolo roku 1800 se objevuje nový model sporáku, který umožňoval také vaření, ale byl příliš velký, a tak se domácího využití nedočkal. V roce 1834 byl patentován v USA sporák pro domácnosti, byl menší a tedy se mohl vejít do malých kuchyní. Součástí ukázkové kuchyně je sporák, a bohatý soubor replik dobového nádobí a náčiní využívaného v kuchyni prezentovaného období.

 

 

 

                                      

_____________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________

     

 

› Zásady ochrany osobních údajů.

› Přihlašte se k odběru klášterních novinek.